Prohlášení Antonína Mareše

31.07.2013 14:22

Prohlášení

Mnozí mě obviňují z toho, že s nimi odmítám diskutovat a to na webech, facebooku a podobně. Jde o nesmysl. Nejedná se totiž o diskusi, ale pouze a jenom o výměnu názorů. Diskuse má svá pravidla, a to, co se na těchto komunikačních prostředcích vydává za diskusi, diskusí nikdy nebylo, není a ani nemůže být. Jde vždy a za všech okolností pouze o výměnu názorů. Abyste mi porozuměli, jak dalece se v tomto směru mnozí mýlí, podotýkám, že diskusí se vyučovalo na univerzitách, které představovaly něco zcela úžasného (jedná se o university dávnověku). Diskuse je prostě zcela něco jiného a nepředstavuje skutečnost debaty dvou, ale mnohem více lidí navzájem, kteří předkládají své názory, které se následně zhodnocuji. To znamená, že tam není, a nikdy nemůže být něco takového, jako napadání jednoho druhým. Takže co to odmítám? Odmítám se pouze dohadovat, to je všechno.

Planou výměnu názorů považuji za něco, co nepřináší výsledky, to je to, co k tomu mohu říci.

Dalším významným bodem neporozumění je to, že mnozí argumentují učením Východu.

Ano toto bývá uhelným kamenem vzájemného neporozumění mezi mnou a mnohými dalšími, a proto se u tohoto bodu zastavím víc, než u kterékoliv jiné části této zprávy a pokusím se zde objasnit v čem je onen zakopaný pes.

Mnozí "velcí" mužové, jako je na příklad Eduard TOMÁŠ nebo KRISHNAMURTI jsou lidmi, kteří se zhlídli ve Východním učení. Toto Východní učení je dávno překonaným učením a pro nás Středoevropany a vůbec Evropany je k ničemu. Spíš bych ale řekl, že je ve stavu, kdy nás vrhá zpátky.

Proč?

Lidé po velké katastrofě, kterou bylo potopení Atlantidy, se vydali (míněn jejich hlavní proud) ze západu a to z oblasti dnešní Anglie, Irska a z oblasti Francie, na východ. Hlavní oblast nového působení byla určena do střední Asie. Vyváděl je zasvěcenec, kterému se říkalo, nebo, který je znám, pod jménem MANU. Tito lidé v tomto prostoru získávali cosi, co dneska bychom mohli nazvat myšlením. Atlanťané totiž byli těmi, kdo daleko víc dali na cit, nežli na myšlení.

Toto myšlení ale bylo nutno rozvinout k tomu, aby člověk mohl splnit své úkoly tady na Zemi. Tito noví lidé se začali rozvíjet a rozvíjejí v takzvaných sedmi "poatlantských civilizacích". První civilizací byla Staroindická civilizace. Tato civilizace už neexistuje. Současní Indové nejsou těmi, kdo by byli následníci této civilizace, jsou to pouze trosky a současné indické učení, Východní učení, je učení, kterému už ani Indové ve své správné podstatě nerozumí.

Důvodem je skutečnost, že toto učení představovalo učení lidí, kteří rozvíjeli teprve myšlení. Tento stav v Indii v současné době neexistuje. V té době byli na Zemi, respektive v Indii lidé s obrovskou pamětí. Sice tato paměť zdaleka nedosahovala na to, co dosahovali lidé v Atlantidě, ale vzhledem k nám, Evropanům, byla přece jenom obrovská. Cože to tito lidé propagovali?

Protože garnitura lidí před nimi (Atlanťané) byli víceméně těmi, kdo přímo nahlíželi duchovní svět, povědomost o tom, odkud člověk přišel, byla ještě velmi živá. Tito lidé se ale ve své podstatě nemohli vrátit do tohoto duchovního světla, protože tady na zemi nesplnili to, co splnit měli. To znamená, že neprošli určitým stavem, který byl dán člověku k tomu, aby naplnil to, co naplnit měl. Je nutno si uvědomit, že člověk je především duchovní podstaty a tělo je jen "kabát", který používá.

To, co je dneska v Indii, je torzem toho, co tito lidé měli možnost vidět a nazírat. Jsou to opravdu jenom zbytky a tak Eduard Tomáš a všichni ostatní jsou pouze těmi, kdo nabádají lidi k tomu, aby si uvědomili, že je cosi mezi nebem a zemí, že je cosi, co představuje něco, z čeho člověk vyšel a do čeho se také musí vrátit. To ale samo o sobě nestačí. Pokud člověk nedosáhne toho, co tady na Zemi dosáhnout má, tak koloběh jeho životů vlastně nemůže být uzavřen a jeho úkol nemůže být splněn.

Přes Staroperskou civilizaci, přes civilizaci Egyptskou a Babylonskou se dostáváme blíž k dnešku. Nastává civilizace Římsko-řecká a následně současná Evropská. Tak jak šel čas, se stále více a více člověk vnořoval do hmotnosti a stále víc a víc začal plnit to, co tu plnit má, tedy produchovňovat hmotnost. Vedle produchovnění hmotnosti má ještě další úkol, a tím je vytvoření základu v sobě samotném, tedy vytváření svého EGA, které posléze má kultivovat do vyššího stavu, tedy do stavu, kterému já říkám JÁ.

K pomoci tohoto celého děje k nám byl vyslán někdo, kdo byl vysokou duchovní bytostí. Tou bytostí byl KRISTUS. Nejedná se o Ježíše Nazaretského, jedná se o vysokou duchovní bytost, která se vtělila do Ježíše Nazaretského. Současné vědění katolické církve je značně zkreslené a pomýlené o tomto jevu.

Teprve kultivováním tohoto vnitřního EGA, a jeho transformací na JÁ, se dostáváme do stavu, že můžeme nastoupit zpáteční cestou k vyšším duchovním bytostem a ukončit tak to, co tady na Zemi máme za úkol (úkoly).

Proto veškeré zprávy z doby, které předcházejí tomuto stavu, tedy převážně z Indie, jsou k ničemu, protože nabádají de facto k pasivitě, nicnedělání a k tomu, aby se člověk vrátil do duchovna (utekl před svým úkolem), což obzvláště v dnešní době je naprosto zhoubné.

Asi před 100 lety přišel na Zemi člověk, jmenoval se Rudolf STEINER, a tento člověk rozvinul něco, čemu se dnes říká Duchovní věda.

Tato Duchovní věda představuje tak obrovskou sumu učení, že v porovnání s tím je klasická věda o ničem. Pokud vezmeme klasickou vědu, pak všechno, co tady na Zemi je, je pouze torzem toho, co tato Duchovní věda představuje, co do hodnoty dat, i co do myšlení a jednání lidí.

Toto nové učení, tato Duchovní věda, představuje něco, co je celoživotním studiem každého jedince. Nic a nikdo se tomu nemůže rovnat. Všichni velikáni poslední doby vycházejí právě z této Duchovní vědy. Neznalost této Duchovní vědy člověka vrhá velmi hluboko do nevědomí, do hlouposti a neschopnosti věci vidět, řešit a jim rozumět.

Vzhledem k tomu, že jsem jedním z těch, kdo se pustil do studia této Duchovní vědy a některé její aspekty už uplatňuji v praxi, tak se dostávám do velmi významné konfrontace se svým okolím, právě proto, že toto okolí chce pouze to, co je v zájmu onoho EGA. V zájmu toho, že se budeme mít dobře, ale nebudeme za to nic platit, ale že budeme vytvářet stav, kdy budeme tvrdit, že všechno už tady bylo, a my nemusíme dělat nic, jenom si na to vzpomenout.

Větší pitomost jsem nezažil a pochopitelně je to zcela jednoznačně proti tomuto celému učení Duchovní vědy.

Samozřejmě, je spousta věcí, které tu už existují, je spousta věcí, které tu už byly před námi, ale nám lidem je to houby platné.

My se musíme dostat do stavu, že nejenom tyto věci zjistíme, ale také prožijeme a toto prožití budeme aplikovat na samu podstatu svého bytí.

Jinými slovy, musíme nezbytně nutně projít evolučním tahem. Pokud tomu tak nebude, tak nejsme schopni tento systém nejenom pochopit, ale ani využít. Výsledkem potom je demagogie těch, kteří nám přinášejí takzvané zprávy z Východu o tom, že bychom se všichni měli mít dobře a nikdo nic nemusí dělat ve smyslu duchovního vývoje, i v tom smyslu, že není nutné, abychom se měli namáhat a to dokonce ani ve svém vědomí.

Pokud tomu správně rozumím, tak velmi mnoho lidí podléhá tomuto systému Východního náboženství, nebo lépe řečeno, ideologie.

Takže to je ten nejdůležitější rozdíl mezi těmi, kdo znají a kdo nezná nic.

Pokud porovnám Východní učení s tím, co představuje Duchovní věda, pak při stupnici od 1 do 10 bych konstatoval toto:

Východní učení představuje hodnotu 2 a Duchovní věda hodnotu 10. Při neznalosti člověka duchovních věd, a při klasickém vzdělání "materialisty" je to hodnota někde kolem dvou až tři.

Z tohoto mého pohledu je zcela jasné, jak na věci nazírám. Učení, které jsou tady k dispozici od STEINERA, PÁLEŠE, HAUSCHKY, POPPELBAUMA a mnoha a mnoha dalších představitelů Duchovní vědy, představují tak obrovské učení, že do konce svého života není člověk schopen to zvládnout v plném rozsahu. Jedná se o zcela něco jiného, než jsou bláboly těch, kteří sní jenom o tom, že se navrátí do NIRVÁNY či k nicnedělání.

Ne, nejsem člověkem, který říká něco jiného a něco jiného píše a něco jiného myslí. Jsem pořád tím samým. Ten problém je v lidech a v jejich EGU, a sice v tom, že některým věcem se domnívají rozumět a přitom jim nerozumí a některým věcem evidentně nerozumí. Proto vnímají, že je tady rozpor, a přitom nejsou schopni pochopit ani to, co tady na Zemi bylo, míněno tím to, o čem prohlašují, že tomu rozumí.

Takže, co s tím?

Je nutno se vrhnout na to, o čem tu mluvím, a to proto, aby bylo porozuměno tomu, co jsem tady naznačil.

Takže je nutno aspoň v základu pochopil, co to ta Duchovní věda vlastně je. Bez tohoto základního základu lidé nejsou schopni porozumět ničemu z toho, co tu říkám, přestože se osobně domnívají, že tomu rozumí. Jak už jsem naznačil výše, toto porozumění je jen zdánlivé.

Domnívat se, že bych mohl být někým, kdo lidi někam povede, je sice hezké, ale v praxi neproveditelné, protože rozdíl mezi námi je opravdu obrovský. To není o tom, že bych se chtěl vytahovat, to je prostě skutečnost. Lidé jsou obvykle schopni vnímat některé síly, které pocházejí z astrality, některé vjemy, které z této astrality pocházejí, a být k nim citliví.

To ale za První republiky uměl kde kdo. Říkalo se jim baby kořenářky nebo celému tomuto oboru se říkalo duchaření, vyvolávání mrtvých, vyvolávání duchů a podobně. Proti tomu o čem zde mluvím je to asi tak, jako kdyby se někdo naučil sčítat a odčítat a nikdo jiný funkce vysoké matematiky. Já mluvím o stavech nad astralitou, mluvím o myšlenkových stavech, o duchovních stavech, které jsou tomuto astrálnímu systému nadřazeny a to o celé řády. Je nutné si uvědomit, že se tu opravdu pohybujeme na zcela jiných rovinách a proto není možné tyto roviny dávat do rovnováhy. Jsou neporovnatelné.

K tomu, aby lidé mohli provádět to, o čem tu mluvím, musí těmto věcem a životům také rozumět, jinak je to kontraproduktivní. Mohl bych přednést řadu a řadu důkazů, že tento systém bude fungovat pouze tehdy, když bude nastaven ve správném směru, který načrtlo Universum. Pokud tomu tak nebude, tak to může způsobit dokonce velmi mnoho utrpení a bolesti. Není to proto, že by Universum neboli Bůh, chtělo nějaké utrpení, ale je to prostě a jednoduše proto, že lidé svou tupostí a hloupostí nejsou schopni přijít na to, jak mají jednat správně, a tak tu žádná pomoc nepomůže.

Je to stejný princip, jako tvrzení, že obyčejnému člověku na břehu moře, který má hlad, pomohu tím, že mu chytím rybu.

Jde o nesmysl.

Pomohu mu tím, že ho tyto ryby naučím chytat. Tím, že bych mu ji chytil, a dal do rukou, mu vlastně ublížím.

To není pomáhání, to je zvrácenost!

Lidé se musí naučit rozlišovat. Tvrdit, že můžeme lidem takto pomáhat (chytat ryby, dávat almužny a pod.), je stejně hloupé, jako tvrdit, že nemusíme dělat vůbec nic, a pomoc přijde sama. Nic takového se nestane. Jsme lidé a jsme lidmi právě proto, abychom se vyvíjeli. Evolučně vyvíjeli, abychom dosáhli určitých postů k tomu, abychom tuto hmotnost následně mohli také řídit.

Takže aspoň tolik ve stručnosti.

Takže doporučuju jedinou věc. Vrhnout se na studium toho, co jsem tady načrtl a teprve až se pochopí aspoň základní základy, je možno vést smysluplné disputace.

Upozorňuji ale, že toto studium rozhodně není lehké a vyžaduje od člověka velmi silné soustředění. Také ne každý je schopen toto učení absolvovat. Vyžaduje to silnou vůli, sebeobětování a touhu po tom, aby člověk v sobě měl přání skutečně lidem pomáhat, a ne to jenom okecávat. Jedině tak je schopen toto učení absolvovat.

I tak s tím bude mít obrovské problémy.

Takže alespoň tolik.

 

Antonín Mareš.

 

—————

Zpět


Kontakt

ADMIN webu

P R A H A

tel.: neuveden